Martin Feri, 1976
Více než osm let vytvářel techniku na pomezí malby a intenzivní práce s povrchem. Většinu jeho děl najdeme na velkoformátových kovových deskách, kde nechává promluvit řízenou korozi skrze kyseliny pronikající do struktury oceli. Díla mají zpravidla více než šedesát vrstev laku a akrylu, které Martin Feri probrušuje znovu a znovu, dokud nevzniknou částečně průsvitné, plastické struktury. Na povrchu, který je sám o sobě uměleckým dílem, pak vytváří téměř hmatatelné objekty. Vynikají výraznými barvami a ryzí geometrickou čistotou. Svým umístěním v prostoru plném struktur vypadají jako zavěšené ve svébytném vesmíru.
„Vzniklý průsvit jednotlivých vrstev pak chvílemi navozuje až transcendentální dojem. Tu a tam si Martin Feri pohraje s prostorovými paradoxy či jen perspektivními nesrovnalostmi. Činí tak ale nenuceně, není to ani hlavním smyslem kompozice (viz např. Girofrekvence uniklá z myšlenky bdící muňky, 2017). Jindy malíř dosáhne efektu jakési „prostorové interference“. V něm divák chvíli vnímá předmět jako vystupující z prostoru směrem k nám, vzápětí jako vstupující dovnitř obrazu. To dává obrazu výraznou dynamiku (Torzo ženy přelité vanilkovým šodó, 2020, Funerální výzva, 2019).“ - Mgr. Eva Staňková, kurátorka uměleckých sbírek
K rukopisu Martina Feriho rozhodně patří i neotřelý způsob, který volí při pojmenovávání svých obrazů. Verifikace poníkova prizmatu, Žena po kalibraci krejčovského metru nebo Blazar a esence draka nejsou jen tituly, které mají samoúčelně „zabavit publikum“, ale naopak úmyslně zasahují a demolují divákovu přirozenou potřebu rozumět nebo dokonce vědět, co má vidět. Samotné názvy jsou také autorskou kritikou a způsobem, jak upozornit na proud často nepřirozených a neuchopitelných pojmů, kterými jsme v této době vystavováni ve veřejném prostoru.
Pro svůj dokonalý design a detailní promyšlenost jsou obrazy Martina Feriho velmi žádanou odpovědí moderním prostorům, industriálním stavbám a současné minimalistické architektuře. Kromě České republiky je i z tohoto důvodu nalezneme ve sbírkách v Německu, Anglii, Španělsku, Portugalsku nebo Řecku.
Kromě tohoto hlavního proudu své tvorby se Martin Feri věnuje také designu hraček, nábytku a především sklářství. To je zároveň i jeho původním studijním oborem a v raných letech tvořilo těžiště jeho práce.
Zahraniční výstavy:
- 2022 Monat gallery, crossing paths, Madrid
- 2022 international fair of contemporary art Luxembourg, Lucembursko
Samostatné výstavy:
- 2022 Blazar a esence draka, Městské divadlo Děčín
- 2022 Verifikace poníkova prizmatu, Oblastní muzeum Děčín
- 2021 Na plech, Dečín
- 2018 Galerie KusKovu, Praha - Geometrie rzi
- 2015 Ukradená galerie (107)
- 2015 U Staré studny, Praha - Nedokonalost
- 2014 Galerie Artmaterial, Děčín – Fe + FM
Společné výstavy:
- 2022 Monat gallery, crossing paths, Madrid
- 2022 Galerie La Femme, DÚ na téma zátiší, Praha
- 2022 international fair of contemporary art Luxembourg, Lucembursko
- 2020 Výstava 3í, Děčín 2020 Galerie La Femme, Pocta Evě Mansfeldové, Praha
- 2020 Galerie La Femme, DÚ Životní dílo, Praha
- 2019 Galerie La Femme, Praha 2017 Atelier art fest, Praha
- 2017 Galerie KusKovu, Praha
- 2003 Nádhera, Děčín